druhá neděle po vánocích

3.1.2010

Introit

  Žalmy 16:8  Hospodina stále před oči si stavím, je mi po pravici, nic mnou neotřese.

9  Proto se mé srdce raduje a moje sláva jásá, v bezpečí přebývá i mé tělo,

10  neboť v moci podsvětí mě neponecháš, nedopustíš, aby se tvůj věrný octl v jámě.

11  Stezku života mi dáváš poznat; vrcholem radosti je být s tebou, ve tvé pravici je neskonalé blaho.

První čtení

Leviticus 19:9-14

Druhé čtení

 Mt 19,27-20,16

Kázání

 Milí bratři a milé sestry, co z toho člověk má, když vsadí na Pána Boha?

Jakou má tato cesta cenu?

Takto se ptá Petr J-e. My jsme opustili vše, co tedy budeme mít?

J tuto otázku hned neodmítá, ale odpovídá na ni jinak, než by člověk očekával. Takže z té původní Petrovy naděje, že se bude moci něčím vykázat před ostatními, moc nezbude.

Člověk, který opustí vše pro Pána Boha, bude mít podíl na věčném životě. To je J-ova jasná odpověď.

Člověk tedy smí očekávat, že se jeho víra vyplatí. Biblickému myšlení je vlastní myšlenka, že člověk i Bůh mají mezi sebou smlouvy a že člověk smí něco za své služby dostat.

Sloužit Bohu se vyplácí. Člověk smí kopat na vinici a přinášet plody. To je požehnání. Člověk smí konat smysluplnou práci. To je požehnání. A navíc, tato služba se vyplácí v nebi – následování má cenu věčnosti. To slibuje JK.

Petr může být spokojen. I my můžeme být spokojeni. Následování Krista přináší hluboký smysl, přináší posvěcení, požehnání. Je tu ale ještě něco navíc, pro člověka těžko pochopitelné.

J toto dokresluje v podobenství. Bůh je spravedlivý, ale nad Boží spravedlnost se může vznést dobrota.

V podobenství se mluví o místě, kde lidé čekají na práci. Je to jakési prostranství, kde dělníci nečině čekají, až je potká něco smysluplného, nějaká práce.

Čekají.

Jsou to lidé, kteří možná práci ztratili a možná si myslí, že jejich život je k ničemu. Člověk bez práce nemá žádnou cenu. Může jen čekat.

Bez práce nedostanou tito lidé ani peníze na denní chléb.

Těžko se umíme vžít do situace, že dostáváme peníze každý den za vykonanou činnost.

Lidé ale byli zvyklí na tento systém celá staletí.

Nám už je tento způsob výplaty vzdálený. Denní mzda. Chléb vezdejší. To je ale okruh myšlenek v modlitbě páně. Za denní mzdu si koupím chléb vezdejší. Mohu se večer najíst.

Náš současný systém by byl asi pro biblického člověka nepochopitelný. Pracujeme a za měsíc dostaneme peníze. Vytratila se přímá spojitost vykonané práce a odměny. Nevykonal-li dělník svou práci, nenajedl se.

K lidem, kteří nemají práci, postrádají smysl života, jsou jakoby k ničemu, k těmto lidem přichází hospodář, majitel vinice. Chodí k nim sám, ze své vůle a dává jim chléb vezdejší.

To je první dobrá zvěst, evangelium tohoto příběhu.

Hospodář se vlastně dost se nadře. Stále znovu a znovu vychází na tržiště. Hospodáři stojí za to, aby se dělníci na vinici dostali. Není už tolik podstatné, kdy se tam dostanou, ani kolik toho stihnou učinit. Ale podstatné je, aby tam přišli.

Jděte na mou vinici. Já vám dám, co bude spravedlivé.

Tu nastala hodina účtování, chvíle, kdy se vyplácí mzda. Dělník naléhavě denár potřebuje, aby si koupil jídlo na večer i na ráno. To je příkaz z knihy leviticus. Dělník takto žije ze dne na den. Chléb vezdejší dej mu proto již dnes.

Hospodář nechal vyplatit mzdu nejdříve těm, kteří přišli poslední. Snad proto, aby to viděli ti první, dřív, než se se svým denárem vrátí domů.

Dělníci, kteří přišli poslední, nedostali svou mzdu za výkon.

Hospodář jedná jinak, než jak diktuje logika: jaká práce, taková mzda. Nepočítá se, kdy jsi přišel, ale že jsi přišel.

To je hlavní J-ova zvěst. Možná pro Petra trochu pohoršující, protože ukazuje, že Petr ani jeho druhové nebudou mít v božím království nějaké lepší posty, než ti, co přijdou po nich.

Přímo pro sbor, ve kterém žil evangelista Mt, to mohlo znamenat, že věřící nemají dělat žádný rozdíl mezi dělníky první hodiny, kteří možná ještě z nali J-e, a těmi, kdo se přidali později. Na Boží milosti se podílejí všichni.

V podobenství se to těm nejzasloužilejším nelíbilo. Pán vinice jim odpoví: příteli, proč se tak hněváš?

V té J-ově odpovědi je slyšet zármutek smíšený s údivem.

Přítel, který nechce být přítelem. To J-e zarmoutilo. Proč se hněváš? Ty se nechceš podílet na slavnosti Boží lásky? Hněváš se proto, že jsem dobrý? Nebo jsi snad zlý a závistivý?

Kdyby tvým Pánem byl opravdu Bůh, tak bys tak nejednal.

Pro člověka je tato dobrota těžko přijatelná. Je to dobrota z jiného světa, ne z tohoto světa. Tato dobrota byla pro lidi tak nepřijatelná, že J zabili. Zabili ho vlastně dělníci na vinici, protože byl dobrý.

Ukazuje se, že člověk není schopen druhému přát dobré, když se to jakoby týká jej samého. Místo, aby ti první byli rádi, že dostali chléb vezdejší, nelíbilo se jim to.

Jak jde o peníze, o odměnu, všechna tolerance a přátelství mizí.

Je snadné být dobrý a tolerantní tam, kde se nás to nedotýká. Tam, kde se to týká našeho blahobytu, našeho života se najednou stáváme šelmami.

J nám nastavuje toto nehezké zrcadlo a učí nás s tím počítat a tak se naší přirozenosti bránit.

Je těžké dát ze svého, když si myslíme, že na to máme nárok. Je těžké nechat druhému kus nedosečeného pole, když si myslím, že mám na to pole nárok. Protože jsem ho třeba zdědil a druhý ne.

Je těžké dělit se o spásu, když si myslím, že na ni mám nárok já. A druhý k tomu přišel jako slepý k houslím.

Přesto právě toto je dobrá J zvěst.

J v podobenství Petrovi odpoví, že odměnu dostane, ale - to je vše. Petr ani jeho učedníci nemají privilegované postavení. Nebuďte pohoršeni, dostanou-li svou odměnu i ti poslední.

Radujme se z toho. I my přece poznáváme Pána Boha jako Hospodáře, který přichází k člověku, aby jej pozval na svou vinici a dal tak životu dobrý smysl.

Přál bych si, abych si zachoval vědomí člověka, který přišel k boží dobrotě jako poslední. A který se tomu diví a děkuje.

Děkujeme Pane, že nám dáváš chléb náš vezdejší,

děkujeme, že se o nás staráš,

prosíme, abychom se dokázali dělit

o dobro s druhými lidmi,

abychom nepokládali sami sebe za důležitější,

nebo přednější, abychom lidem nám všelijak nepříjemným nezáviděli, že jsi je taky přijal.

prosíme, pomáhej nám v nadcházející době,

být lidmi širokého srdce

skrze Krista

Amen

Poslání

 Římanům 9:18  Bůh se Smilovává tedy, nad kým chce, a koho chce, činí zatvrzelým.

19  Snad mi řekneš: "Proč nás tedy Bůh ještě kárá? Může se vůbec někdo vzepřít jeho vůli?"

20  Člověče, co vlastně jsi, že odmlouváš Bohu? Řekne snad výtvor svému tvůrci: "Proč jsi mě udělal takto?"

21  Nemá snad hrnčíř hlínu ve své moci, aby z téže hroudy udělal jednu nádobu ke vznešeným účelům a druhou ke všedním?

22  Jestliže Bůh chtěl ukázat svůj hněv a zjevit svou moc, a proto s velkou shovívavostí snášel ty, kdo propadli jeho hněvu a byli určeni k záhubě,

23  stejně chtěl ukázat bohatství své slávy na těch, nad nimiž se smiloval a které připravil k slávě -

24  na nás, které povolal nejen ze židů, ale i z pohanských národů.